Harry Potter a Relikvie smrti - část II.

27. července 2015 v 8:00 | Anchor |  Výlety
Ó, ano, i my s Maky kdysi dávno byly v kině na tomto slavném filmu. A protože HP série má v mém světě výsadní místo a je to náš společný zážitek, nechte mé třináctileté já, ať vám o tom dni 14. 7. 2011 něco povykládá, a mé šestnáctiletém já (teď je mi 17, ale tento článek jsem napsala dřív - i visí na mém osobním blogu, ale sem ho dávám proto, že jak už jsem psala, se jedná o akci, na níž jsme byly spolu, tož proč by to nebylo na našem společném blogu :)), ať k tomu něco kdyžtak doplní :)

***

Kvůli těmto dvěma hodinám jsem byla tak nervózní, že jsem od začátku prázdnin nemohla spát. Nejhůř jsem snášela skutečnost, že nemáme rezervované lístky (v naší úžasné promítací budově právě instalovali 3D) a že nemám speciální brejle - ty z Reflexu se nepočítají, protože jsou vadné. Kvůli tomu jsem musela obětovat pár hodin, své nebohé nervy a mamku. :D

Když mi konečně přišla SMS někdy po poledni od poslední jmenované osoby, že všechno má, hodně se mi ulevilo. Znamenalo to, že nebudu muset hodinu nebo dvě trčet před kinem ve snaze ukořistit nějaké lístečky na poslední chvilku. V tuto chvíli jsem se nalézala stále v košili u kompu, datlujíc radostnou zprávu mé drahé kámošce spolučumitelce na Facebooku. No co, nebudu zdržovat, po sáhodlouhém úspěšném čekání na hrdinnou osobu jsem se vydala ze sebe udělat "lepší" já a málem nestihla bus.

Bohužel až těsně u kina jsem se rozloučila s mamkou. Jala jsem se teda rozhlížet po nějaké holce Makyovitého vzezření. S hrůzou jsem zjistila, že jediná možná osoba je vysoká jako mrakodrap (proto má u mě na blogu přezdívku Vejškovka :)) a v mnoha ohledech se ode mě absolutně odlišuje - prostě byla namalovaná a tak. :D Jaksi nesměle jsme se pozdravily a pomalu se odploužily do cíle. Tam jsme se zařadily do dlouhé fronty, za těžké prachy nafasovaly "velkou" colu a chipsy/popcorn.

Po pár horkých chvilkách, spojených se zmateným hledáním našich míst, jsme se konečně rozvalily na oněch osudných sedačkách. Opona se roztáhla a požár Národního divadla mohl začít. :D Teda bobky z nervozity, jaké to asi bude, jsem začala pociťovat už při logu bratříků Warnerů. Pohled na první scénu jen tak nezapomenu (pozn. z 29. 10. 2013 - už dávno nevím, o co v ní šlo). Byla tam spousta super hlášek a scén (Neville a lapkové, vyzubenej Voldy osobně) a samozřejmě i řada chvil, kdy jsem se chytala za palici (skok na draka u Gringottových, ehm-ehm scény) a těch, při kterých celé kino zjišťovalo, že si s sebou nevzalo dostatek kapesníků. Fakt doufám, že herci za své výkony dostanou Oscary!

Jak já nemám ráda ty okamžiky těsně po skončení filmu, natož tohoto, kdy se člověk musí vrátit do reality - zvednout se, chodit, mluvit a nedejbože myslet! Nějakej chytrák kdesi kdysi napsal, že to potom v nás bude ještě dlouho rezonovat. No, minimálně u mě to vyšlo, protože z tohoto se jen tak nevzpamatuju. :D

***

Konec, v podstatě nemám co dodat! Jen možná takovou malou zajímavost - po zhlédnutí jsme výjimečně jeli s rodiči na nezdravou baštu do Mekáče a hamburger, který jsem si tam dala, se mi na zhruba rok a půl stal posledním, protože mi zanedlouho nasadili rovnátka a ano, to je strašně důležité vědět :D

A co vy, jaké máte dojmy ze zhlédnutí posledního Harry Pottera, pokud jste na něm byli? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama